| Chovatelská stanice barzojů (ruských chrtů) Bistkupstwo

Příběh světového poháru

Tak už je konečně doma! Ne, že by to byla velká nezbytnost, všichni víme, že vítězné poháry z výstav mají mizivou finanční hodnotu, je to jen obyčejný plech zkombinovaný s plastem, ale přece jen ta druhá hodnota, to, proč jsme pohár získali, je pro nás důležité...
Občas, to když utírám prach na vítězných cenách z výstav, vzpomínám: to bylo tehdy, když... Hraju si prostě takovou hru na vzpomínky. 
Když jsme na světovce 2009 dosáhli titulu nejvyššího v barzojí  konkurenci, těšila jsem se, jak uděláme Apunce krásné fotky na stupních vítězů s jejími trofejemi. Jenže jak už to bývá, pohár člověk obdrží až v závěrečném kruhu, kde se předvedou všichni vítězové skupiny.  Tím je pro pořadatele zajištěna účast vítězů v závěrečných soutěžích.

Abychom nic nepropásli, šli jsme se připravit k vyzdobené hale hned po ukončení dopoledních soutěží. Jenže organizace nějak vázla, v katalogu sice byl napsán čas, kdy která skupina nastupuje, ale přípravné kruhy byly plné psů jiných skupin a my museli čekat celé tři hodiny v průvanu otevřené haly a to celkem dvakrát ? do soutěže veteránů a BOBů. U těchto přípravných kruhů nebylo vůbec slyšet, co se děje v hale, tak jsme tam musely opravdu čekat, abychom něco nepropásly.  Bylo to velmi unavující nejen pro mě, ale i pro Apunku, a pěkně jsem se tam nachladila. 
Konečně však nastala chvíle nastoupit do závěrečného kruhu s ostatními chrty, kteří získali BOB,  proběhnout se celé zmrzlé a vyzvednout zaslouženou cenu, ale ouha! Na chrty žádné poháry NEZBYLY! Pouze ti tři vítězní na stupních měli své ceny připraveny na schůdkách a na nás obyčejné BOBy nezbylo nic.  Samozřejmě jsme se hlásili o svou cenu ve výstavní kanceláři, kde ovšem obsluha neměla poháry k dispozici a nedovedli nám nijak pomoci. Posílali nás zpátky do závěrečného kruhu. Tam už ovšem samozřejmě nikdo nebyl, přece jen se blížila osmá hodina noční a všichni už měli všeho dost. Tak zpět do výstavní kanceláře a bojovat? Na pohár máme nárok, je to psané i v katalogu a bez něj prostě neodjedeme!
  
Dostali jsme radu, abychom si pro pohár přijeli zítra, protože už mají vše zamknuté. Boj o cenu zakončili naši přátelé Vlado a Peter s nabídkou, že nám pohár na druhý den vyzvednou a pohlídají nám ho do té doby, než si jej budeme moci vyzvednout. Šťastni, že se to konečně nějak vyřešilo, chtěli jsme si Apunku zvěčnit na stupních vítězů alespoň s vítěznými třemi kokardami. Jenže? než jsme došli k místu, kde se všichni vítězové fotili, BLIK! A nějaký aktivista nám vypnul reflektory, které ozařují stupně vítězů. Nezbylo nám nic jiného, než si prostě vyfotit vítězku bez poháru, bez světla, pouze pomocí blesku ve foťáku.  
A tak náš pohár na nás čekal na Slovensku, až nastala ta pravá chvíle a na MVP v Prešově jsme se konečně s našimi přáteli setkali. Téměř po půl roce jsme si tak mohli naši Světovou vítězku zvěčnit s její cenou, i když to není na stupíncích vítězů s okázalou poctou, ale jen v pohodlí domova.
 
Děkujeme Vladovi a Peterovi za opateru pohára a fotky si můžete prohlédnout zde